Posilovat život
Chránit sebe samého i druhé je důležité a často nutné. Ochrana není však všechno. Důležité je život také posilovat. Vlastní život i život kolem nás můžeme posilovat nejrůznějším způsobem. Ti, kdo meditují, vědí, že nutně kvůli tomu nemusí opustit svoje čtyři stěny. Svůj život posilujeme pozorným zacházením se vším, co jej utváří.
Především dbáme
na správné dýchání
na správný pohyb
na správnou stravu
na správné zacházení s myšlenkami a emocemi.
Co ale znamená »správné« dýchání, pohyb, strava a správné zacházení s myšlenkami a emocemi? Poslední dobou se z různých zdrojů setkáváme s radami a návrhy, jak posilovat vlastní imunitní systém, abychom zůstali zdraví. V závislosti na vzdělání, osobním přesvědčením a osobní historií docházejí lidé k různým rozhodnutím. Nakonec ale nejde o rozhodnutí, ale o to, co uznají jako správné a jaký postoj zaujmou ke správnému dýchání, pohybu, stravování a zacházení s myšlenkami a emocemi.
Osobní stanovisko vychází z toho, kde se zrovna nacházíme a co právě vidíme. Tvoří část vlastního bytí na cestě. Naše osobní vnímání světa je vždycky závislé na veškerém našem chtění a našich představách, které vědomě nebo nevědomě v sobě neseme. Proto je důležité žít vědomě a podle potřeby umět ustoupit od vlastního stanoviska.
Argumenty mohou být účinné až tehdy, když lidé jsou připraveni je připustit, a tak se setkat s pravdou. Předpokladem pro to je připravenost změnit vlastní dosavadní stanoviska, a to je právě věcí vědomí.
Spirituální lidé jsou hledači pravdy. Pravdu nehledají, aby ji nacházeli a vlastnili nebo aby ji nesli před sebou a pokud možno ji jako zbraň použili proti druhým. Pravdu hledají proto, aby z ní mohli žít. Žitá pravda se pro ně stává zdrojem síly jak pro vlastní život, tak pro život kolem nich.
Tak jako každé putování sestává také hledání pravdy z řady malých kroků, přičemž každý krok představuje zanechání a vykročení zároveň. Zvedáme nohu, uvolníme ji, opět se na ni stavíme a děláme další krok. A opakovaně totéž opět a opět. Hledání a život podle poznané pravdy se tak také stávají poutí. Uskutečňujeme ji tím, že ji jdeme krok za krokem. Každý krok je nalézáním a přicházením blíže k cíli.A každý krok současně znamená opouštění, opětovné napřímení se a nové vykročení.
Mnoho lidí je v době pandemie znejistěných, ustrašených a cítí se ohroženo. Mnoho lidí strádá duševně i tělesně. Těmto obtížím je rozhodně třeba čelit a pokud je to jenom možné, mírnit je.
Dovolme si však v této souvislosti jednu otázku. Co se stane, když se pokusíme dívat se na události těchto dnů z jiného úhlu pohledu. Můžeme to alespoň zkusit. Nemůže se za všemi těmi špatnými zprávami, se kterými se denně setkáváme, skrývat také určitá šance? Co když zjistíme, že se v této době skrývá čas milosti?
Možná zjistíme, že něco nového klíčí. Situace nouze pozbude pak své naléhavosti a na jejím místě získá prostor naděje a důvěra.
Jan Šedivý
Z lásky k životu
V posledním Dopise ke kontemplaci byl uveden text od Rachen Naomi Remen. Nedalo se tušit, jak brzo se tato slova stanou pro nás důležitá.
Ještě jednou malý výňatek z tohoto textu:
»Všichni posilujeme život kolem nás způsobem, který je pro nás osobně zcela jedinečný. Často přitom čerpáme z vlastních životních zkušeností, mnohdy z nejhlubších instinktů svého srdce. Na konci to jednoduše může být naše vydanost, která přeskočí na druhého a zažehne v něm vůli k životu. Když je život druhého pro nás tak důležitý, jak jenom může být, může život v nás k druhému přímo hovořit a způsobit mnohem hlubší uzdravení, než když hledáme správná slova, posloužíme si obraznou řečí nebo provádíme správný rituál.«
Rachen Naomi Remen, Aus Liebe zum Leben, Geschichten, die der Seele gut tun. Freiburg in Breisgau 2017
Zemřel Pater Willigis Jäger OSB
Narodil se 7. března 1925 v Hösbachu a zemřel 20. března 2020 v Holzkirchen. Pohřben byl 24. března v Münsterschwarzachu.
Zesnul zcela tiše a za úplného ticha byl také pohřben. Nešlo o náhodu. Plně to odpovídalo jeho vnitřnímu ustrojení a nám tím dal svoji poslední lekci.
Vzpomínám si na jeho poslední slova, která řekl před několika roky: »Svatí si nepřáli, abychom je stavěli na oltáře a uctívali. Chtěli, abychom i my svojí vlastní zkušeností pronikli do stejných hloubek, do jakých pronikli oni.«
To, co Willigis řekl tehdy o svatých, platí dnes o něm samém. Nepřál si žádný slavnostní pohřeb, úctu ani pomník. Jeho odkaz vnímám jako pozvání, abychom božský život v nás, Jedno, kterým jsme my všichni, zakoušeli, a podle svých sil uskutečňovali.
Dlouho jsem byl na rozpacích, jestli vůbec mám něco o něm psát, protože to, co mě s Paterem Willigisem spojuje, je to, co je za slovy. Pokud slova vůbec mají být vyřčena, pak at jsou vyřčena pro jiné, ne pro něho.
Jan Šedivý
Poslední výdech
Každý klas klíčí
ze zrna, které umírá.
Nezatracuji den,
ve kterém mně bude dáno zemřít.
Moje srdce prodlévá
zavazuje se zůstat
a tak je pojmenována poslední bolest –
ne, aby se pila voda hořkosti,
ale aby byl odhalen život
a ranní červánky byly zbaveny pout.
Marianne Šedivý
[Překlad Z. Lochovský]