Ale teď se mě zeptáš: „Jak mám přemýšlet o Bohu samém a jaký vlastně je?“ A já ti nemohu odpovědět než: „Nevím!“ Neboť touto otázkou jsi mne zavedl do stejné temnoty, do stejného oblaku nevědění, kde chci, abys byl ty. Protože ačkoliv můžeme z Boží milosti plně poznávat všechny ostatní věci a přemýšlet o nich, ano, i o samotném díle Božím, o Bohu samém nemůže nikdo přemýšlet. Proto ponechám stranou vše, o čem přemýšlím, a pro svou lásku si zvolím takovou věc, o které přemýšlet nemohu! Proč? Protože Boha lze milovat, ale ne o něm přemýšlet. Láskou je možné ho zachytit a přidržet se jej, ale myšlením nikdy. Proto, ačkoliv někdy může být dobré přemýšlet zejména o Boží laskavosti a velikosti a ačkoliv i to může být poučné a může se to stát součásti kontemplace, při práci, která nyní před námi leží, je třeba něco takového odložit a zakrýt to oblakem zapomnění. Je třeba, abys to rozhodně a dychtivě překročil se zbožnou a planoucí láskou a pokusil se proniknout temnotou, která je nad tebou. Zasáhni tento hustý mrak nevědění ostrým šípem toužící lásky a za žádných okolností nepomysli na to, že bys ve svém úsilí nepokračoval.

Takže když z milosti Boží pocítíš, že on tě povolává k tomuto dílu a ty chceš odpovědět, s pokornou láskou pozdvihni své srdce k Bohu. A měj vskutku na mysli Boha samého, který tě stvořil, vykoupil tě a milostivě tě povolal k tomuto způsobu života. A nemysli si o něm nic jiného. Vše závisí na tvé touze. Čistý záměr, který směřuje k samotnému Bohu, je zcela dostatečnou věcí.

Kdybys chtěl tento záměr shrnout do jediného slova, aby sis jej snadněji zapamatoval, použij k tomu slova krátkého, nejlépe jednoslabičného.Čím bude kratší, tím lépe, neboť tak bude spíše dílem Ducha svatého. Vezmi slovo „BŮH“ či „LÁSKA“ a zvol to, které se ti líbí, možná ještě nějaké jiné, které bude co možná nejkratší. A vlož toto slovo pevně do svého srdce, takže tam vždy bude, ať se děje, co se děje. Bude tvým štítem a kopím v míru i ve válce. Tímto slovem budeš bušit do mraku a do temnoty, která je nad tebou. Tímto slovem zdržíš všechno myšlení pod oblakem zapomnění. A to do té míry, že kdybys byl v pokušení přemýšlet o tom, co je to, po čem toužíš, toto jediné slovo bude dostatečnou odpovědí. A kdybys pokračoval v učení přemýšlením o významu tohoto slova a rozebíral je, řekni si, že je chceš mít celé, a ne rozebrané na kousky. Jestliže vytrváš, pak tento způsob myšlení od tebe určitě odstoupí.